ISDE 2010 – příjezd do Morelia

Tak jsem se konečně dostal k internetu, prý už jste se báli co s námi vlastně je. Nebojte se nic, sice malé komplikace nastali, ale dnes se vše k lepšímu obrátilo.

Včera jsme se ještě vzbudili v Acapulcu. Ráno proběhla malá snídaně, potom poslední koupačka v oceánu a potom již cesta zpět do Mexiko City. Bohužel nám nebylo přáno a po prvním odbočení se za našimi auty ozvalo houknutí a rozsvítily se majáky. Problém byl bohužel na světě. Místní strážci pořádku se ukázali jako pořádní banditos. Takže nejdříve od nás vybrali řidičáky a potom požadovali i tučný flastry. Za dva vozy 16.000 pesos. Nakonec to skončilo celkovou sumou 5.700,- pesos – samozřejmě bez lístku. A jelikož v Acapulcu je policistou asi každý druhý, tak po tomhle zážitku byla nálada na bodě mrazu.

Poté jsme již vyrazili směr Mexiko City. 359 km bylo zajímavých zejména pro vozidlo červené barvy řízené Fíkem. Síť čerpacích stanic na dálnici z Acapulca není zrovna hustá, a tak jsme na 300 km napočítali asi tři. Po 60 km se svítícím hladovým okem jsem se jedné dočkali a tak se nám pro tentokrát komplikace vyhnuli. I přesto, že jsme měli od Šárky jasné instrukce jak projet metropoli Mexiko City, tak se nám to bohužel nepodařilo úplně jednoduše. První špatné odbočení nás nasměrovalo směrem do centra města, bohužel s žádnou možností změnit směr jízdy. Vyzbrojeni mapou formátu A6 z průvodce nakladatelství ESO, jsme párkrát zariskovali, několikrát intuitivně odbočili, zaplatili si taxikáře, oslovili několik policistů a asi po 120 minutách náhodně natrefili na správný směr jízdy. Potom nás čekalo již jen necelých 300 km do cílového města naší cesty – Morelia.

Morelia je hlavním městem státu Michoacán a leží 300 km západně od Mexiko City, na poloviční cestě do Guadalajary. Město bylo založeno španělským vícekrálem, a tudíž bylo považováno za španělské. Centrum města je charakteristické budovami z růžového kamene a snad nikde jinde v Mexiku nenajdete tak nádherný soubor velkých barokních paláců, kostelů a přilehlých klášterů. Největším lákadlem města je dokonale zrestaurovaný akvadukt se 253 oblouky, který přiváděl do města pramenitou vodu z hor.

Jak je napsáno výše, tak takhle o Morelii píší v onom průvodci ESO, myslím, že my si ho z tohohle pohledu moc neužijeme. Nás, ale 800-ti tisícové město přivítalo již za tmy, a tak vyzbrojeni informací, že centrum ISDE 2010 je u nákupního střediska Altozáno, jsme se vydali vstříc dalšímu dobrodružství. Naštěstí tentokrát se na nás štěstí již trochu usmálo, zvolili jsme správný směr jízdy a s přispěním místních jsme to bez větších komplikací našli. Na Av. Camelinas jsme měli zarezervováno ubytování v hotelu Las Americas. Zvenčí na první pohled příjemný hotel nás svým interiérem již tolik nepřesvědčil a na vlastních pokojích bylo ještě hůř. Dnešní ranní snídaně byla posledním hřebíčkem, a tak naše volba byla jasná, tady už ani noc. 

S příslibem lepších zítřků jsme vyrazili do padocku vyřídit formality ohledně motocyklů. Nákupní centrum Altozáno nás přivítalo příjemným prostředím nově vybudovaného nákupního centra s multicinestarem. Padock je vybudován na obslužných komunikacích střediska, media centrum a ostatní formální místa jsou umístěna přímo v budově střediska. Vše je přehledné a snadno dostupné. Mezi vlajkami států visících podél hlavní komunikace visí i ta naše česká a tak s klidným svědomím můžu říci, že nad Mexikem česká vlajka skutečně vlaje.

V padocku se nám celkem snadno podařilo vyřídit formality u Husqvarny, převzali jsme si motocykly a začali na nich pracovat. Na řadu přišli různé menší úpravy, překvapením pro nás bylo, když Fík si dal tu práci a u RM DESIGNU zařídil na Husky vlastní originální polepy. Na WR 300 Milana a Fíka pasovaly přesně, na moji TE 449 jsme je museli trošku poupravit. Jelikož jsme motocykly dostali se stavem počítadla kilometrů 0, tak následovala první porcička kilometrů a sice v mém případě celých 7.

První ostrá zkušební jízda v terénu bude následovat až zítra. Potom jsme navštívili prodejce pneumatik Metzeler, u kterého máme objednávku pneumatik a mousů. Metzelerák o nás věděl, vše dohledal, a tak musím tímto poděkovat Martině Davidové, která tuhle záležitost zařizovala.

Jelikož nám trochu vyhládlo, tak jsme dali oběd v rychlém občerstvení asijského typu a vydali se hledat ubytování. Ubytování jsme nakonec sehnali v hotelu Holiday In Express. Noc se snídaní zde stojí 540,- Kč na osobu.

S pocitem mírného skluzu jsme se následně vydali procházet prví rychlostní zkoušky. Nejblíže místu dění je kros test, který vypadá celkem jednoduše, je natažený na louce projeté buldozerem. Šli jsme ho nějakých 40 minut. Cca 10 km od nákupního střediska jsme si prošli enduro test. ET je namotaný v borovicovém háji, je členitý s výjezdy a sjezdy v korytech vymletých vodou. Opět není nijak zvlášť dlouhý, ale všem se nám líbil.

 

Z ET jsme razili již přímo na hotel a protože jsem to před odjezdem slíbil, tak tady sedím a láduju to do PC. Kluci jsou na druhým pokoji a něco řeší.

Samozřejmě Vás všechny pozdravujeme a zítra se zase ozveme.