V sobotu 20. Října 2012 jsme zakončili seriál KTM ENDURO Cross country ve Vysokém nad Jizerou. Počasí bylo absolutně ideální a pro závodění den jako stvořený. Pořadatelé natahali asi 10 km. dlouhou trať plnou upalováků, ale i banitých zákeřností, potůčků a lesních cest. Nechyběly uměle vytvořené překážky, skoky, ani taxisův příkop. Zkrátka všechno co dostihy mají obsahovat tady bylo.
Ráno jsme se sešli na závodišti ve složení Adam Mach, Pepa Mach, Tomáš Celler, Petr Lacina, Já – Martin Ráž, Petr Kopecký, Břeťa Plíva a Honza Kudrnáč.
Adam je zástupce té nejmladší kategorie a k nadšení tatínka máznul několik starších závodníků a rozhodně se neztratil. Dokončil na pátém místě a jeho pohárky tak již dávno nejsou za účast, ale za výkony.
To u nás, dospělých, to bylo malinko horší.
Nejdřív nás pořadatelé nechali vynervovat před startem, když se opozdili cca o dvacet minut. My jsme si na startovní lajně zkracovali chvíle vyprávěním vtipů a to nás příjemně naladilo na samotný závod. V první vlně odjeli naši borci závodící v kubatuře E2. Pepa se s Inhibitorem honili snad celý závod, když do cíle dojel Pepa na 15. a Petr na 17. místě. Šnitlikovi se tolik nedařilo a dojel na 45. místě. Nutno podotknout, že Šnitlik dorazil na závody po 12 hodinové noční směně absolutně bez spánku a po závodech zrovna odjel na další noční. V této kategorii startovalo 65 jezdců, takže výsledky bych rozhodně nepodceňoval, byť na první pohled neoslňují.
Ve druhé vlně jsme zástupce neměli a ve třetí vlně jsem na svou příležitost čekal já a Petr Kopecký. Petr měl start z říše snů a svoje první postartovní místo si držel i při nájezdu do druhého kola. Pak ale přišel defekt pneumatiky a nutná výměna v depu. Ztrátu již nešlo vymazat a Petr tak dokončil až na 24. místě. Můj start polahodil nejednomu diváckému oku, když jsem se jen pár desítek metrů po startu srazil s jiným jezdcem a pěkně jsme se spolu proletěli. Po několika kotrmelcích mě naši mechanici odtáhli z tratě a pomohli opravit motorku. Sundali mi zlámaný kšilt z helmy a já jsem se rozhodl závod ještě odjet. Ztráta už byla značná, téměř deset minut. 30. místo ze 40 startujících pro mě bylo v tomto případě asi maximem.
Odpoledne startovali naše největší želízka v ohni, Hony v licencích A a Louka v malorážkách.
Honza odstartoval někde uprostřed pole a dral se mezi závodníky kupředu. Po prvním rychlém upalovánu však zapomněl zatočit a zaletěl do křoví a zastavil se až o betonový propust. Ohnutá řadička a téměř 5 minutové opravování znamenalo konec nadějí na úspěch. I tak Honza dokončil na 10. místě a přivezl z nás nejvíce bodů.
Louka jel opravdu krásný závod. Je vidět, že ujeté motohodiny přinášejí výsledky. Ještě do posledního kola najížděl Břeťa na pohárové pozici, ovšem potom přišel defekt pneumatiky a závod tak předčasně vystavil stopku dalšímu Chuchelákovi.
Podtrženo, sečteno, nedařilo se nám podle našich představ. Určitě jsme měli na víc a doufáme, že si to všechno vynahradíme v příští sezóně.
Děkuji mechanikům – Jaromírovi, Žlábkovi, Ráfkovi, Loukovi, Burimu, Martinu Lichtenbergovi, ………..Feďovi za fandění, stejně jako všem, kteří nám nejen v sobotu, ale po celý rok drželi palce. Myslím, že jsme ostudu neudělali a doufám, že příští sezónu se ještě polepšíme.
Díky také všem sponzorům a partnerům, kamarádům a pocníkům, zkrátka všem, kteří podpořili dobrou věc – Motorsport Chuchelna.