Jakub Horák o Enduru ve Mšeně

Na závody do Mšena jsem se těšil už proto, že to mám kousek od baráku a vím, že ve Mšeně je to vždy pěkné svezení. Pořadatelé mě, stejně jako vloni, požádali, abych postavil cross test. K dispozici jsme dostali strniště, na kterém jsme mohli dělat, co jsme chtěli.

Moje vize byla, že vložka nesmí být zamotaná, i když by mi to asi vyhovovalo víc. Naopak musí být rychlá a postavená tak, aby se netrhalo v zatáčkách vnitřní mlíko. Tenhle záměr se snad celkem povedl, protože jsem za oba dny nezaznamenal, že by se některé zatáčky zkracovaly. Tam, kde to hrozilo, jsme natloukli více kolíku, aby při uražení jednoho zůstalo ještě několik dalších. Uznávám, že než se vyjela stopa, byl test asi trochu nepřehledný, ale museli jsme vystačit s mlíkem, který bylo a autoklub jiné než modrobílé nedá a ještě ho dá málo. Nicméně si myslím, že test byl na úrovni a jezdcům se líbil.

Trať celkově nebyla nijak těžká, ale okruh o délce 65 km, který jsme museli v sobotu objet čtyřikrát, byl náročný na pozornost a vzhledem k měkkému lesnímu terénu i docela rozježděný. Takže čtvrté kolo bylo tak tak. První ČK vedla víceméně v protisměru trati z loňska, ale byl vynechán kaňon pod Kadlínem, který je nejmokřejším místem trati a kde je voda i v tom nejsušším období roku. Přibylo tak pár nových úseků, kde ale nebyl žádný problém s průjezdností. Po projetí první poloviny ČK jsme přijeli na ET, který byl tradičně ve "Stránečáku", ale jel se taky v protisměru. Myslím si, že to ale vůbec ničemu nevadilo a tenhle test se mi líbill. Jen škoda, že byl v neděli o kousek zkrácen kvůli sršnům, kteří bydleli ve stromě v jednom ze sjezdů. Druhá půlka časovky vedla směrem k Bezdězu a po již známých úsecích jsme přijeli krásným terénem do ČK Březovice, kde se najíždělo cca 5-8 minut na B časy. Odtamtud jsme pokračovali po lesních cestách s několika většími kalužemi až ke kaňonu u obce Trnová, který byl asi v půlce časovky. Kaňon se jel vloni nahoru, takže jsme ho už trochu znali. Celý se jel dolů asi 12 minut, což je docela dlouho. Celou cestu se totiž jelo v měkké hlíně, ve které se vyjížděly koleje a museli jsme tak pořád kličkovat, vyhábat se hlubokým drážkám a kamenům. To vše bez sednutí a ve stupačkách, protože jízda v sedě znamenala ještě větší trápení. Po tomto kaňonu nám zbývaly zase lesní cesty a na konci padesátiminutové časovky Cross test, který je popsán výše. Do hodin to pak bylo asi 500 metrů po silnici a najeto cca 6-8 minut.

Tak jsem si pochválil CT a teď k samotnému závodu. Do něj jsem nastupoval s tříbodovou ztrátou na druhého Radka Tomana a vzhledem ke zranění Michala Kadlečka jsme tedy spolu bojovali o vedoucí pozici šampionátu. Sobotní den se mi příliš nevydařil Nástup sice nebyl špatný, ale pak jsem začal poměrně hodně ztrácet na Cross testu, kdy jsem ve třetím kole chtěl zkusít jiný styl jízdy a to se podepsalo na horším čase. Do čtvrtého průjezdu jsem pak věděl, že lepší než plynulá jízda je ta razantní, ale zase nějak scházely síly. V součtu to dopadlo tak, že mi Radek, jedoucí na čtyřtaktní KTM 350 dal na posledních crossech 7 a 8 vteřin a to byla ztráta, kterou jsem na ET nedovedl stáhnout. ET jsem jezdil stejně, někdy o trochu rychleji, ale spíš tak o nějakou vteřinku. Sobota: 1:0 pro Ráďu.

Do nedělního závodu jsem přezul pneumatiky, protože jsem cítil, že to na Cross Testech není ono a vzhledem k nevýhodě dvoutaktu na tak rychlém a tvrdém podkladu, jsem věděl, že s tím musím něco udělat. Změna se podařila, první Enduro test jsem zajel nejrychleji a první Cross test jsem zajel rekord rychlostní zkoušky za oba dny. A to 4:05. Bylo to opravdu znát a pneumatiky držely jak přibité. Ve druhém kole bylo enduro zkráceno o úsek, který se mi opravdu líbil, ale čas nebyl nejhorší. Na konci kola jsem ale řešil menší krizi a tak stál čas na cross testu za nic. Ve třetím kole mě ještě na ET Radek o kousek stáhl, ale díky dobrému prvnímu kolu jsem si stále držel náskok asi 4 vteřin. Věděl jsem, že tak dobrý čas jako v prvním kole už nezajedu, ale snažil jsem se neudělat větší chybu a doufal jsem, že to Radek nedá o tolik rychleji. Nakonec to vyšlo a když jsem po projetí cíle viděl, jak taťka s Petrem Hoškem zvedají ruce, věděl jsem, že mi to vyšlo. Radek jel asi jen o dvě vteřiny rychleji a tak se mi podařilo druhý den mšenské soutěže vyhrát.

Jsme na tom teď s Radkem Tomanem stejně jako před touto soutěží a tak se bude rozhodovat až za měsíc v Uhlířských Janovicích.

Závěrem bych chtěl poděkovat pořadatelům, že připravili opravdu kvalitní soutěž a dokázali ji dobře a na úrovni zabezpečit. Těm, kteří nedorazili bych rád vzkázal, že přišli o krásné Enduro, ať už divácky nebo jezdecky.

Nové stránky Jakuba Horáka: https://jakubhorak.eu/