Mladí motokrosaři příliš času ve Sportovním centru v Jiníně nestráví

Sportovní centrum mládeže v motokrosovém areálu v Jiníně, které je ve vlastnictví Autoklubu ČR a průmyslové školy strojní ve Strakonicích, vychovává mladé jezdce pro motokros a enduro. Odborná motoristická veřejnost práci centra kritizuje a poukazuje na to, že terénní motocyklový sport je u nás na vymření. Zeptali jsme se proto vedoucího centra Jana Stracha, jakým způsobem tam s mládeží pracují.

S jakým cílem vzniklo v Jiníně Sportovní centrum mládeže?

Vidinou bylo vybudovat centrum, které by se podobalo tamnějšímu středisku vrcholového sportu, které v roce 1990 přestalo existovat. Deset let se s mládeží pracovalo převážně jen v krajích a systémem občasných reprezentačních srazů. V té době totiž žádné středisko mládeže podporované resortem školství neexistovalo. Našim přáním bylo, aby jezdci centra chodili ve Strakonicích na průmyslovku. V areálu bylo zázemí pro motorky a pro potřeby studentů se tam zaměstnali profesionální mechanici. Tenkrát jsme měli spočítaný roční rozpočet pro deset jezdců asi na třináct milionů korun.

Jak se tato idea naplnila?

Asi po dvou letech dohadování to skončilo odpovědí, že ministerstvo tolik prostředků uvolnit nemůže. Dopadlo to tak, že se vybudovalo jen středisko mládeže, které funguje systémem srazů, nikoli trvale ubytovaným závodníků. Na to se podle olympijského cyklu musí každé čtyři roky udělat projekt a požádat o rozpočet. Momentálně hospodaříme s více než milionem korun na rok.

S jakými pocity jste tento verdikt přijali?

Původně se nám do toho moc nechtělo. Měli jsme představu, že když motorismus přestal existovat v resortech obrany a vnitra, tak bychom tím rozjeli určitou návaznost na střediska vrcholového sportu a zabezpečovali hlavně mladé reprezentanty. Jenže kdyz padlo rozhodnutí, museli jsme plány přehodnotit. V roce 2000 se uskutečnil první výběr.

Jaké platí kritéria pro přijetí do centra mládeže?

Centrum není určené pro toho, kdo teprve začíná. Na prvním místě stojí umístění v juniorském mistrovství republiky. Pak to jsou vstupní fyzické testy a důkladná lékařská prohlídka. Také se řídíme návrhy z krajských motokrosových středisek, které mohlo perspektivní jezdce ze své oblasti doporučit. Ty pak ještě otestujeme, jestli jde skutečně o talentovaného jedince, protože každé přijetí musíme na ministerstvu školství zdůvodnit.

Jak probíhá přijetí do centra a co v něm jezdci mohou využívat?

Protože se jedná o děti, oslovíme především rodiče. Nabídneme jim naše podmínky, tréninkové dny a vypracování plánu. Mají zdarma trenéra a když jsou v centru, neplatí za jídlo. Bezplatně využívají tělocvičnu, bazém a spinning. Rodiče nic neplatí, stojí je to jen dopravit své syny na místo.

Kolik jezdců je centrum schopné zabezpečit?

V současnosti systém sportovního centra podporuje a sleduje třiadvacet motokrosařů a deset jezdců enduro.

Existuje ještě nějaká alternativa pro výchovu mládeže?

V mistrovství republiky se objevuje včetně cizinců okolo sto padesáti jezdců, ale neexistuje žádná podmínka nebo povinnost, že by ti nejlepší museli být v centru. Je to jen určitá nabídka. Víme třeba o třech jezdcích z Moravy, kterým sponzor platí soukromého trenéra, pod jehož vedením jsou každý den.

Jaký režim mají mladíci v jinínském centru mládeže?

Cyklus začíná některým listopadovým víkendem, čímž startuje první přípravné období, které trvá do prosince. Druhé startuje po novém roce a pak se už příprava podle počasí prokládá s tréninkem na motocyklu. Mezitím vyrazí všichni najednou na lyže do nadmořské výšky přes tisíc metrů, což je prakticky jediná akce, kvůli níž se omlouvají ze školy. Když začne sezona, je už srazů méně, protože se se závody a školou nedají skloubit.
Trenéři ale jezdce sledují při jejich startech.

Není dojíždění do Jinína pro někoho z Moravy příliš náročné?

Do loňska se konaly víkendové srazy po čtrnácti dnech, jenže pak jsme zjistili, že kluci na sobě doma moc nepracují. Po dohodě s rodiči jsme začali pořádat jednodenní srazy každý týden. Když už se na jaře může jezdit, zabere to sobotu a neděli. Po dohodě s rodiči jsme kvůli úspoře nákladů na dopravu vytvořili čtyři spádová tréninková místa s tím, že se jednou za měsíc kvůli porovnávání všichni sejdeme ve Strakonicích. Naši trenéři se setkávají s jezdci v Brně, Jablonci, Praze a Strakonicích. Ten model se nám osvědčil. Rodiče souhlasili, aby se v tom pokračovalo i další sezonu.

Zbytek týdne necháváte kontrolu tréninku jen na rodičích?

Všichni jezdci nosí na ruce zapůjčené snímače tepové frekvence, který zachytí, jak doma trénují. Celodenní proces začíná tím, že si ráno změří klidový tep. Jednou týdně pak data odešlou trenérovi, takže jsou pořád pod kontrolou.

V jakém věku se k vám mohou jezdci dostat?

Motokrosaři přicházejí nejčastěji v deseti a obvykle končí v osmnácti. Jezdci endura u nás bývají delší dobu, odcházejí až po dvacítce. Jedná se tedy o velký věkový rozestup a tím pádem se musí ke každému přistupovat individuálně. Proto klademe důraz na vstupní testy, abychom věděli, jak na tom kdo je , jak je nutné ke komu přistupovat a co je potřeba zlepšit.

Jaké mají vaši frekventanti úspěchy?

Většinou vyhrávají mistrovství republiky. Vždycky jsme rádi, když kluky někam výkonnostně popostrčíme, ale pak už musí pokračovat v nějakém týmu. Nenahrazujeme žádnou mládežnickou reprezentaci, já bych centrum přirovnal ke sportovnímu gymnáziu. Někteří se ještě jako členové centra mládeže objevují v juniorském mistrovství Evropy a světa. V minulosti to byli Martin Michek, Filip Neugebauer, František Smola, z mladší generace třeba Václav Kovář, nebo Jakub Terešák. Posledně dva jmenovaní skončili loni ještě s Romanem Hanouskem čtvrtí v mistrovství světa družstev. Letos se jim na to ale nepovedlo navázat, protože Kovář si v závodě zlomil ruku.

Myslíte, že se vaše práce pozitivně projevuje na jejich pozdějších výsledcích?

Jsme o tom přesvědčeni. Výkoný výbor Svazu motokrosu naší práci hodnotí před zástupci celé republiky. Kdyby se objevily nějaké stížnosti, tak by se to řešilo.

Dá se současné sportovní centrum srovnat se svazarmovskými středisky mládeže za bývalého režimu?

Dneska je to nastavené úplně jinak. Z finančního hlediska není možné vrátit se o víc než dvacet let zpátky. Vždyť krize se začíná projevovat i ve světě. Ve Španělsku letos z ekonomických důvodů zrušili dva závody mistrovství světa. Mládežnické základny se tam stejně jako ve Francii likvidují, protože se začalo šetřit. Řekl bych, že výsledky našeho centra jsou lepší než tomu odpovídá jeho hospodářská situace.

Jak vypadal život mladých motokrosařů ve svazarmovském středisku?

Ve Strakonicích tenkrát bydleli na internátě a učili se v ČZ. Na sportovní výcvik na svazarmovských motorkách dohlíželi dva trenéři. K dispozici měli dva mechaniky a techniku, kterou vedle osobních aut tvořily i dva nákladní vozy na přepravu motocyklů. Kluci se stravovali v areálu jinínského zemědělského družstva. Prostě měli kompletní zabezpečení.

Dají se porovnávat výsledky tehdejších jezdců se současnými?

Úplně porovnávat se to nedá, protože tenkrát jezdili na motocyklech, které byly majetkem svazarmovského střediska. Dnešní kluci jsou naopak závislí na tom, co jim koupí rodiče.


Milan Novotný, Extreme-sports.cz