Ohlédnutí za Finskou šestidenní od Radka Tomana
Po obdržení spousty gratulací a textových zpráv je mou povinností napsat fandům endurového sportu pár řádek. V průběhu šestidenní na podávání informací nebylo moc času, neboť jsme domů jezdili večer unaveni a po večeři byl čas akorát tak na přípravu věcí na další den a na spánek.
Do Finska jsme přijeli v pondělí odpoledne. Bydleli jsme v kempu u velkého jezera ve vesnici Metsakala, který byl vzdálen zhruba 30km od padocku. V úterý jsme vyzvedli stroje a začali s přípravou. Ve středu jsme šli zajíždět a trochu poznat místní terén. Kolem testovací motokrosové trati bylo spousty vyjetých stezek po kamenech a typických skalkách. Podklad byl spíše písčitý. Zbytek dní jsme procházeli rychlostní zkoušky. Večery jsme trávili na loďce na jezeře a chytali ryby. Rybolov byl úspěšný, nachytali jsme spoustu štik.
V pátek jsme bez problémů předali stroje a v sobotu večer jsme absolvovali zahájení, které bylo v Hamině. Tam jsme nasáli atmosféru velkého mezinárodního závodu. V neděli jsme připravovali věci do časovek spolu s klukama z Bozkova, kteří bydleli ve stejném kempu.
V pondělí jsme se postavili na start 86.šestidenní. Každý den jsme jeli z města po silnici, kde na nás číhala všudypřítomná policie s radary. Na toto jsme byli upozorňováni již před 1. dnem soutěže od našeho „delegáta“ Tomáše Dokoupila, který chodil každý večer na jury. Několik jezdců doplatilo na vyšší rychlost a ze závodu byli vyloučeni.
První 2 dny se jela stejná etapa po 2 kolech. Musím říct, že si Finští organizátoři dali záležet. Časovky byly našponované, najíždělo se 3-5min. Při sebemenších technických problémech nebyl čas opravovat a už se chytalo. Na štěstí jsme oba dny dojeli „čistý“ a nepotkal nás žádný technický problém. Jeden problém nastal u mě v 1. kole, kdy jsem měl lehký pád přes řídítka z uklouzané skalky a nešťastně jsem si roztrhl meziprstí levého ukazováku a prostředníku. Na šití v časovkách nebyl čas, tak jsem musel vydržet do cíle, kde mi doktor precizně pěti stehy meziprstí zašil. Na testech jsem zvolil „besip“, protože všude bylo spousty volných kamenů a všude lezly kořeny. Uvědomoval jsem si, že další podobná chyba mohla znamenat konec soutěže a to jsem z předešlých zkušeností z Řecka opravdu nechtěl…
3. den byl „odpočinkový“, neboť se jelo pouze 1 kolo, 5 měřených testů. Jen jsme v průběhu pořádně zmokli a promrzli..
4. a 5. Den se jeli opět 2 nové kola a nové, spíše pískové testy. Trochu jsem si zvykl na místní terén a snažil jsem se zrychlovat. Samozřejmě jsem se nevyhnul pár pádům v hlubokém písku. V 5. Dnu jsme již vedli, tudíž jsem snažil pády eliminovat a to se vyplácelo. Michal letěl celý týden jako „krev z nosu“ . Martinovi jsem se snažil trochu stačit.
6.den jsme vyrazili na závěrečný motokros, který jsme si opravdu užili.
Odstartovali jsme celkem dobře. Martin vedl, já byl 2. Jen Michala trochu zavřeli. Po 2 kolech Michal vedl, Martin jel 2. a já 3. Kulisa českých fandů na trati byla nádherná. Vybudovali jsme si náskok a v posledním kole na nás „Kadlec“ před cílovým skokem počkal a společně tak vjeli všichni 3 ve stejné vteřině do cíle! Tento okamžik byl vyjímečný a nedá se moc popsat…
Tímto Czech Husaberg Haruda team RAC Sedlčany dokončil 86. šestidenní a vyhrál v klubech. Michal Kadleček tak absolutně vyhrál klubové jezdce a třídu E3 club, Martin Žerava byl 3. V E3 club a já „bramborový“. V E3 club.
Poděkování patří celému našemu týmu a též českým fandům, kteří byli na šestidenní přítomni.
Radek Toman
HUSABERG CZECH HARUDA TEAM RAC SEDLČANY
Zleva: Michal Kadleček, Martin Žerava a Radek Toman
Foto: HUSABERG CZECH HARUDA TEAM RAC SEDLČANY
foto. Radovan Míl